neděle 31. ledna 2016

What Makes Me Happy | Leden 16

Jupí, první What Makes Me Happy za tento rok! Dneska to bude taková směska, od všeho trochu, chtěla jsem vám ukázat totiž něco jak z kosmetiky, papírnických věciček, tak třeba knihu.


První věc, kterou bych vám chtěla ukázat, je odličovací olej od Baley. Byl to vlastně takový experiment, chtěla jsem vyzkoušet, jestli mi bude vyhovovat a víte co? Miluju ho! Utvrdila jsem se sice v tom, že chci nějaký od Saloosu, ale postačí mi zatím tento. Líbí se mi na něm, že odlíčí i většinu očního makeupu. Neporadí si sice s voděodolnou řasenkou, ale to jsem od něj ani neočekávala. Nanesu si ho na obličej vždy před sprchou, nechám ho chvilku působit, aby mi pleť i vyživil, a pak ho smyju. Je to dokonalý, hezky voní a má skvělou pmpičku, stačí mi asi dvě nebo tři na celý obličej. Skvělé je, že pleť nenechává mastnou s jakoukoli stopou po oleji, dá se perfektně smýt.



To jste možná čekaly, že? Na konci prosince jsem si domů ze Sephory odnesla svou novou lásku, což jste si možná přečetly v mém článku s fotkami unboxingu. Strašně ráda si hraju s těmi odstíny, jsou skvěle pigmentované a hezky drží na víčku i ty třpytivé. To byla paletka vyrobená snad přímo pro mě!


Tangle Teezer je už několik let můj nejoblíbenější hřeben na vlasy. Ten můj starý se už rozpadal, o některých Vánocích (už ani nevím kdy) jsem dostala ten do sprchy, který je skvělý a používám ho při mytí vlasů pokaždé, ale neměla jsem vlastně žádný, který by mi nahradil ten můj starý. Tak jsem ho v lednu dostala, v té nejhezčí barvě na světě!



Tímhle balzámkem od Baley z kolekce Sweet Lady jsem si mazala rty každý den snad desetkrát. Hodně se mi vysušují, takže úlevou mi byl tenhle voňavoučký, a večer jsem si dala Blistex, který je tisíckrát lepší, protože rty vyléčí, ale nenosím ho nikam s sebou. Proto je v oblíbencích tento. Tyhle malinké neustále střídám, Blistex zůstává pořád.



V lednu jsem se vrátila ke čtení a můj objev je Eleanor a Park. Kupovala jsem si tuto knihu ve chvíli, kdy jsem čtení moc nedávala, a tak jsem ráda, že teď přelouskávám jednu knihu za druhou, protože se na ni konečně dostalo. Nedá se od ní odtrhnout. Sice jsem byla strašně naštvaná, jak to dopadlo, nenávidím totiž otevřené konce, ale jinak to bude určitě jedna z nejlepších knih za tento rok.



Další věc je mléko od Yves Rocher, které je z vánoční kolekce. Strašně krásně voní, je za chvilku vstřebané a dokonale pokožku vyživí, ale co je na něm absolutně nejlepší, jsou jeho zlaté třpytečky. Samotný krém má zlatavě oranžovou barvu, ale když ho rozetřu, zůstanou po něm jen ty zlaté třpytky, což je naprosto úžasné. Nejradši bych se takhle třpytila neustále! :)



No jo, není to tolik vidět, ale snaha byla... :D



A poslední věc, bez které by se to rozhodně neobešlo, je něco z mého papírnického šuplíčku. Je to modré klikací pero Frixion od Pilota, což jsou moje nejoblíbenější barevná pera, a tohle má nejlepší barvu na světě. Potom jsem se zamilovala do tohoto razíta ze sady Gorjussky s koníkem, což jsou čtyři hvězdičky. Přesně pasují do mého diáře, což můžete vidět v Planner looku na tento měsíc.


Tak to je úplně všechno. Byla bych moc ráda, kdybyste mi napsaly, co jste oblíbily vy, třeba co jste četly, jaké je vaše oblíbené mléko nebo odličovací produkt! :)


DTM

pátek 29. ledna 2016

Insta #2

Dneska to bude po dlouhé době zase deset vybraných fotek z instagramu od té sté do dvousté. Vzhledem k tomu, že teď mám na insta už kolem dvě stě šedesáti, tak další článek bude za chvilku. Jsem to nějak odkládala, no. Tak si článek užijte!


První fotečka je Kvítin čumáček. Vždycky se mě hrozně líbily fotky pusinek morčat na instagramu, ale ta naše snad nikdy nevydrží v klidu, tak jsem byla ráda, že se mi to podařilo!


Tady je Lukášek. Co víc říct. :)


No, tady je taky, akorát při západu slunce, tahle fotka je fakt nádherná...


Tady jsou snad samý zvířata! Tohle je Frodík, kterého jsme našli takhle schouleného ráno venku při děsný zimě. Nechápu, proč nešel do boudy :D


To bylo období ježků, kdy se zazimovávali a bylo jich strašně moc, chodili nám přes zahradu a Frodo se mohl pominout. Štěkal jak šílenej a my jsme je chodili přenášet. Do jejich určité váhy si je můžeme nechat doma a přezimovat je a protože to mamka děsně chce, tak je vždycky na chvilku taháme domů a vážíme. Tak to je jeden z nich.


Sice jsem teďka dojedla večeři, ale mám na to děsnou chuť! Prostě jsem si jednou uvařila super snídani a musela putovat na instagram. Nezapomeňte, u lívanců jde jen o sirup! Když je tuna tečícího sirupu na hroudě lívanců, je to nejlepší.


To zrovna měla kamarádka narozky a já jí ušila kosmetickou taštičku (slíbila jsem si, že si ji ušiju taky, ale co myslíte, ještě ji nemám) a hodila do ní spoustu kosmetických věcí, doplňků, vychytávek a trocha roztomilých papírnických věcí a čajík.


Potom jsem měla nejspíš kreativní náladu a vyfotila bloček, eos, washi pásku, lak na nehty, čaj, černou tužku a sponky. Já mám ráda, když je na fotkách spousta věcí, že člověk neví co dřív. A i když mezi nimi není souvislost, je to hezký!


Aaa, kreativní nálada pokračuje! Fotila jsem průběh dekorování diáře, když jsem použila tyhle roztomilé vlaječky. A hvězdičkovou washi pásku.

 

Tady je těch washi pásek fakt kupa! Zrovna byly nově koupené, tak jsem je musela hodit na instagram. Jsou z Tchiba, vlastně osmdesát procent všech mých washi pásek je z Tchiba, páč je to snad jediný obchod, kde je koupíte v sadě. A to mě štve.

Tak to je všechno! Pokud chcete vidět víc, tak mě sledujte :). Jaká je vaše nejoblíbenější sociální síť? Moje stopro právě instagram. 

DTM

středa 27. ledna 2016

Planner look aneb diářování v lednu 2016

Na tento rok jsem zase chtěla obnovit Planner look, který byl vlastně jen jednou a to v říjnu, ale zařadil se k těm oblíbenějším článkům, což jsem moc ráda, protože mě baví diářové články psát. Je to taková oddechovka, ohlédnutí za uplynulým měsícem. Miluju si stránky ve svém diáři zdobit, zvlášť tyhle nové. Koupila jsem si totiž nové náplně s roztomilým písmem. Vydrží do konce věků (pokud se nebudou měnit názvy dnů a počet, což nepředpokládám, ale chtělo by to nacpat ještě jeden odpočinkový den do víkendu, třeba Freeday, co? :D), protože si to čísluju sama. Nejvíc se mi na těchto stránkách líbí, že den je rozdělený na půlky, kdy do jedné si můžu kreslit a lepit a tak, a v druhé je místo s linkami a ozdobeným nápisem To Do. A další věc, kterou miluju, je to, že víkend je napůl svisle. Víte přeci, co myslím, minule jsem měla víkendové dny oddělené vodorovně a to bylo blbý, protože se do toho vešlo strašně málo. Teď mě teda baví ten diář tak na milion procent! ... Bože, to jsem se rozepsala, měla bych konečně začít! :)


Tak to jsou první dny roku 2016. Hned prvního tam můžu najít takovou samolepkovou oslavu, spoustu zlaté, srdíček, nápisů, a vůbec mi to připadá hrozně hezké. A ten den pro mě znamenal i strašně moc tím, že začínala platit smlouva o nájmu Ticinky, ale protože se mi to tam už nevešlo, jednorožec putoval na víkendové kolonky. A taky je tam hromada srdíček.


První týden roku 2016 je barevný a veselý, na vršku je proužkovaná bílo-červená washi páska a, co jsem si poslední dobou oblíbila, je oddělení jednotlivých dnů úzkou páskou, tentokrát žlutou. Ono to vypadá hrozně smutně a hole, ale to byste nevěřily, kolik toho tam je napsáno a nalepeno. :)


Další týden je dost studený s modrými washi páskami. Novinka ale je, že jsem prakticky nenalepila žádnou samolepku, ale všechno je razítky. Nejvíc se mi líbí ti koníčci, sovička, ale naprosto nejvíc milované razítko (to jsem dostala k Vánocům v sadě) jsou hvězdičky ve čtvrtečním okýnku, které tam sedí naprosto perfektně a jsou podle mě vážně roztomilé.


Další týden strašně sněžilo a já jsem se to snažila přenést i do mého díáře, takže o sněhuláčky, tučnáky a vločky tu není nouze. Taky jsem se sanžila být děsně kreativní a dát do fotky co nejvíc modré nejen v papírnických věcech, takže tam vidíte i modré tužky na oči a stíny.


A tento týden je možná trošku smutný a studený, ale moc se mi to líbí a popravdě nemám nějakou jásavou náladu, nebo tedy alespoň když jsem stránky zdobila. Hlavními aktéry jsou tu šedivé washi pásky s modrými čmáranicemi. Teď jsem najela zas na samolepkový systém, protože jsem znovuobjevila tenhle malý aršík s dokonalými nápisy, takže se těším na další lepení :)


Poslední fotka je z mého menšího diáře, který jsem začala používat na blog, píšu si tam nápady na články, to do listy a další různé věci. Protože jsem puntičkář prvního stupně, protě král všech puntičkářů, musím mít zorganizované naprosto všechno. Takže mám na každý měsíc takovýhle organizér, kde si píšu, co chci kdy vydat.

Tak to je všechno! Co říkáte vy, baví vás tenhle typ článků? A jak si hýčkáte svůj diář? :)

DTM

neděle 24. ledna 2016

Sněží, sněží... / Maureen Johnson, John Green, Lauren Myracle

Právě jsem dočetla knížku Sněží, sněží, což se do tohoto počasí vážně hodí. Je to super, líbí se mi číst knihu se spoustou vloček a světle modré metalické barvy na obalu, popíjet mátový čaj (trochu studený), přikusovat bublaninu s malinami a borůvkami (ne, ta se už nepřikusuje, tu jsem asi před osmnácti kapitolami celou snědla, ale to nevadí) a koukat na sníh (ona už je tma, tak není tolik vidět, ale jako vize je to všechno dokonalé). A musím hned na začátek říct, že milovníci sladkých vtipných romanťáků, od kterých se nemůžete ani na to napití čaje odtrhnout, si tuto knihu musí přečíst! Hned! Teď!


První odstavec bych ráda věnovala obalu knihy. Začneme ze vnějšku, že. Protože si to zaslouží. Je nádherný, metalický modrá s vločkami, na jejichž okrajích jsou třpytky a ve kterých jsou napsána jména autorů krásným, neobvyklým písmem. Když se obal sundá, tak kniha je čistě bílá a světle modrá, jinak úplně stejná. Nepopírám, že je totál instagrammable, je totiž skvělá a všichni na knihy Johna Greena letěj. A to bych vám teď o jeho povídce chtěla něco říct, ale to počká.


 

Jak jsem již naznačila, kniha je rozřazená do tří povídek. Myslela jsem, že si prostě tři spisovatelé řekli, že mají každý jednu super vánoční povídku, tak je napadlo dát je do společné knihy, ale ono ne. Všechny ty příběhy jsou propojené. Muselo to zabrat hroznou práci, protože je to dokonalý! Musím říct, že jsem se děsně těšila na Johna Greena, četla jsem od něj dvě knihy a obě se mi strašně líbily, ale jeho povídka mi připadala ze všech nejslabší. Lauren Myracle... té jsem se obávala. Četla jsem od ní tu jedenáctku, dvanáctku, třináctku a dokonce i čtrnáctku. V té době se mi to strašně líbilo, ale teď, když se na to dívám zpětně, mi to tak dobré nepřipadá. Čekala jsem, že její povídka bude trochu dětinská, ale to jsem se fakt spletla. Ode mě má druhé místo. Taky mi na ní přijde skvělé, jak má celkem krátké kapitoly. Já vždycky končím a dávám si záložky právě na začátku další, takže je super, že když se vám už chce spát, ale pořád chcete vědět, jak to bude pokračovat, neodradí vás délka jednotlivých kapitol. A konečně nejlepší povídka, to je rovnou ta první, je od Maureen Johnson. Bohužel nevydala zatím moc knih, hned bych si nějakou koupila, protože mě její styl psaní hrozně zaujal.


Takže: začnu neobvykle první povídkou. Ta je, jak jsem již psala, podle mě úplně nejlepší, napsala ji Maureen Johnson a jmenuje se Zasněžený expres. Nebudu popisovat všechno, abyste neměly moc spoilerů, kdybyste si to chtěly přečíst, ale tak stručný obsah bych mohla, ne? Ehm... Protože se rodiče Jubilee dostali do vězení, tak musela vlakem k babičce a dědovi. Jenže v tu dobu byla snad největší sněhová bouřka a vánice všech dob, tak vlak uvízl (aha? Zasněžený expres.). Ve vlaku potká Jeba, který jede za svou více méně holkou (Jeba zapamatovat). Jubilee se rozhodne, že půjde do nedalekého Waffle House, protože do rána se vlak rozhodně nepohne. Jenže to se rozhodne i hromada roztleskávaček, které se ve Waffle House začnou trénovat sestavy. Keun, zaměstnanec toho bistra (toho zapamatovat), je z nich úplně na větvi, tak někomu volá. Objeví se tam chlápek v alobalu. Jubilee se snaží přemýšlet o tom, jestli ji její kluk má pořád rád, protože se s ní po telefonu nechce ani bavit a nijak ji potěšit, přestože právě uvízla bůhvíkde s bůhvíkým. A pak potká Stuarta... To jsem vás napnula, co? :D Ale nebojte, všechno jsem vám neřekla, je to děsně zamotaný!


Druhá povídka, ta podle mého nejhorší, ale přesto super, je od Johna Greena a jmenuje se Vánoční zázrak. Začíná tím, že Keun (aha, už ho tady máme) volá svým kamarádům Tobinovi, JP (to je kluk) a Vévodovi (to je holka, je to její přezdívka, všechny zapamatovat), aby ihned přijeli do Waffle House, je tam totiž strašně moc roztleskávaček, všechny jsou děsně sexy a chtějí si zahrát Twister. Takže se všichni oblečou a vyjíždí v jejich autě, Carle, k místu činu. Ale ono to bude trvat dlouho, protože je ta děsná vichřice a sněhová bouře, dohánějí je kamarádi ostatních zaměstnanců Waffle House a Tobin má omrzliny na nohou. Skočí rychle do obchodu, aby se trochu ohřáli, a potkají tam chlápka v alobalu. No, je sice jasné, že se do Waffle House dostanou jako první, to vám ani nemusím říkat, ale pak si uvědomí, že roztleskávačky vlastně nejsou tak úžasné, a že někdo má někoho opravdu rád... Víc neprozradím.


A poslední povídka, Archanděl prasátek od Lauren Myracle, je naprosto úžasná. Vypráví to Addie, což je ta více méně holka Jeba. Je strašně nešťastná, protože Jebovi ublížila a rozešla se s ním, ale nakonec si uvědomila, že ho miluje. Napsala mu email, volala mu, ale on se neozval a do Starbucks, kde se měli sejít, nepřišel. Její kamarádky Dorrie a Tegan jsou jí velkou oporou, ale vlastně jí nakonec začnou říkat, že myslí jen na sebe a měla by se starat i o ostatní. Což ji ještě víc rozhodí a přemýšlí, kde udělala chybu. Další den jde jako obvykle pracovat do Starbucks, ale má zvláštní úkol. Musí ve Světě zvířat vyzvednout mini prasátko pro Tegan. Napsala si i lísteček: Nezapomenout na prase! A ona zapomněla. Musí absolvovat hroznou jízdu autem s Charliem, což je kluk, se kterým Jeba podvedla, protože nemá jiné auto. No, nechte s překvapit, jestli to prase v Gracetownu najde. Nakonec se ve Starbucksu sejdou všichni. Chlápek v alobalu, Jubilee, Jeb, Tegan, Stuart, Dorrie, Charlie, Angie (pokud si nepamatujete, kdo to je, tak to je naprosto v pořádku, neřekla jsem vám to :D), Tobin, Brenna (u té je to taky v pořádku) a nakonec i ten Gabriel (u toho naprosto). Všechno dobře dopadne, happy end. To zbožňuju.

Takže pokud milujete taky jako já Vánoce provoněné lattéčkem s bramborákovým sirupem a divným chlápkem v alobalu, je to kniha přesně pro vás. Já jsem si ji naprosto zamilovala a příští zimu načtenou!

DTM


středa 20. ledna 2016

Story o Gwen Stefani

Já se s vámi prostě musím podělit o velice zajímavou příhodu, která se mě stala po Vánocích. Tak si udělejte něco dobrého k jídlu nebo pití a já jdu na vyprávění.


Od té doby, co se tak nějak pohybuji v kosmetickém světě, vím, že Urban Decay je mezi značkami s nejlepšími stíny. Odnedávna od nich mám jednu paletku, konkrétně Naked Basics 2, protože se mi strašně líbila a je boží na každodenní používání. Ale stejně jsem přesto vždycky toužila po nějaké té větší Nakedce, hlavně po dvojce, protože její stíny jsou mi nejbližší. Tak jsem ji moc chtěla, ale nijak jsem si na ni nešetřila a ani ji nějak extra nevyžadovala, přece jen to je paletka za tisíc a půl. To je docela šílený. Tak jsem tomu nechala takový volný průběh.


Nedávno přišlo Urban Decay na trh s Gwen Stefani paletkou, která mě hned na první pohled okouzlila. Krásné jemné stíny, spousta matných i lesklých, ideál! Tak jsem se do ní bezlavě zamilovala a plánovala, že si ji někdy koupím. Určitě. Možná jsem si myslela, že ji dostanu k Vánocům, ale prostě jsem si ji před nimi nekoupila, ani jsem neměla dost peněz na utrácení, přece jen to člověk dost vrazí do dárků. K Vánocům jsem ji nedostala a tak jsem si řekla, že když se mi tak strašně líbí, tak si ji prostě koupím. 


Jeli jsme s taťkou do Sephory, kde jsem hnedka běžela ke stojanu s Urban Decay. A oni ji neměli. Bylo mi to líto, tak jsem se došla zeptat ještě ke kase, jestli náhodou není nikde schovaná. Nebyla. Paní nám řekla, ať si zavoláme do ostatních Sephor, ale že si myslí, že je vyprodaná. No ochotná jak něco. Tak před obchodem ještě volali tak do pěti dalších Sephor v Praze, ale nikde nebyla. Řekla jsem si, že když už ji neseženu, ale aspoň jsem se sebrala a šla si konečně koupit nějakou větší paletku od Urban Decay, tak že si ji koupím. Takže jsem si to šťastně vykračovala s Naked 2 pro perníkové latté (mimochodem: v Costě je tisíckrát lepší než ve Starbucksu, tak tam příští sezónu všichni povinně zajděte!) a domů.


Pár dní nato mi mamka oznámila, že existuje Urban Decay eshop a mají Gwen Stefani paletku na skladě! No dokážete si asi představit, jak jsem byla naštvaná. Bez peněz, které jsem dala za Naked 2, jsem si ji stejně objednala. Tedy, rodiče mi ji koupili a já jim ji budu splácet, protože já ji prostě ve svém životě potřebuju, i kdybych měla udělat jánevímco. Takže to bychom měli, za dva dny bude můj miláček u mě.


Jenže za dva dny, to bylo třicátého, taťka přijel z práce s tím, že tu paletku nedostal! Nejspíš byl ten chlápek, co jim to tam vozí, línej a myslel si, že třicátého prosince nebude nikdo v práci, a napsal k zásilce, že jsme posunuli doručení! Tak taky si dokážete představit, jak jsem byla naštvaná. Já ni čekám tak dlouho, ještě ji budu splácet, a on si tam v klidu napíše, že jsme posunuli doručení?! 


Nakonec jsme pro tu paletku jeli do Prahy, protože ji měli v nějaké úshovně DPD balíků, které nebyly doručené. Takže ten den jsem ji měla doma, protože bych nepřežila, kdyby se mi měla do rukou dostat až čtvrtého ledna! 


No, to je konec mého srdceryvného příběhu s Gwen Stefani, Naked 2 a neschopným doručovatelem. Stalo se vám někdy něco podobného? Doufám, že ne. 

DTM

neděle 17. ledna 2016

7 tipů: Antistress

Příští týdny budou pro studenty vážně šílené, období zkoušení, testů a úkolů. Je to s. Ale je potřeba si to nějak zpříjemnit, aby nás to nepohltilo a my jsme mohli normálně žít. Vytvořila jsem pro vás teda koláž a článek s věcmi, které mi tyhle dny zpříjemňují. Vlastně všechny dny. 

Tyhle koláže jsou částečně i mým wishlistem, ale musím vám říct, že dvě věci z této koláže mám! Wreck this Journal, za který jsem moc ráda, protože ve mprobouzí zvláštní formu kreativity, ale věc, ze které jsem nadšená mnohem víc, je hrneček z Dakls. Miluju ho proto, jak má jedinečný tvar a kvůli jeho velikosti. On tahle nevypadá, ale je obrovský! Vejde se do něj minimálně pět litrů! Ne, skoro půl litru, což sice oproti pěti litrům není tolik, ale když máte čtyři sta mililitrů horké čokolády, je to vážně dost!

Antistress


1. Není nic lepšího, než začít relaxaci a "odbourávání stresu" čajem. Já plánuju nějaký článek, kde vám ukážu své oblíbené čaje, protože jich je fakt dost a já teď čaje piju po hektolitrech, tak myslím, že by to byl super nápad. Nebo co myslíte vy? Každopádně - určitě bych ten čaj chtěla buď do hrnečku, který jsem ukazovala v prvním inspiračním článku, nebo do tohoto krémového s krásným srdíčkem a božím tvarem. Přijde mi strašně roztomilý.

2. Dneska tu bude hodně vůní, a jedna z nich je svíčka. Mezitím, co se nám bude vařit voda na čaj, si prostě nějakou tu svíčku zapálit musíme. To je absolutní samozřejmost. Tahle od Bomb Cosmetics má vonět jako maršmelíky a dětský pudr, takže to bude supersladká, superpříjemná a superroztomilá vůně. 

3. A abychom se pohodlně i oblékly, tak jsem vybrala mikinu s nápisem Offline. Jako nápad je to super, strašně se mi to líbí, určitě bude příjemná a hebká, takže je ideál!

4. Další vůně, která je naprosto potřebná, je tenhle kokosový sprej na tělo od Naturalia. Nikdy jsem od této značky nic nezkoušela a snad si tohle zanedlouho koupím, protože zbožňuju kokosvou vůni.

5. Tohle je super věc! Při ničení tohoto deníku se nemusíte na nic soustředit, jen probudit svoji fantazii a kreativitu. Já sama ho doma mám a docela mě to baví, přestože mě psychicky ničí cokoli... ničit. U tohohle mi to nevadí a spíš si říkám, že je to docela super věc na to, jak mě přinutit ke kreslení. Víte, mě by to děsně bavilo, ale kdybych uměla kreslit. Já něco namaluju nejlíp podle předlohy, jinak mě nic moc nenapadne.

6. To je takový malý detailík, který mi přijde naprosto dokonalý. Já mám doma roll-on na spaní, který voní dokonale po levandulích, což mě strašně uklidňuje. Tohle má být právě nějaký antistresový, což mi přišlo pro tenhle článek strašně boží, tak jsem to sem prostě musela dát! 

7. A poslední věc je deník z Langua, což je moje velice oblíbená papírnická značka. Mají tam dokonalé věci, roztomilé, nádherné, děsně chytré a prostě nejlepší. Tohle je deník se zapínám nejspíš na magnetku nebo cvoček, což se mi moc líbí. Stejně jako barva a příšerka na obalu. Není nic víc antistresové než zachumlat se pod deku, pít horký čaj a zapsat si do deníku věci, které vás dneska potěšily.  

Tak co, líbilo se vám něco z mých antistresových nápadů? Jak zápasíte a vyhráváte nad stresem vy? :)

DTM

středa 13. ledna 2016

Tag o koních | Ježdění, můj kůň, vzpomínky...

Dneska jsem vám chtěla dát na blog článek o mně a koních. Snad vás to bude bavit, spojila jsem snad padesát koňských tagů a fotky z instagramu, tak doufám, že si tu každý něco najdete. :)


Western nebo anglie?
Anglie, přestože se mi western vážně líbí, i když ne všechny disciplíny, tak jezdím anglii a neměnila bych. Mám doma westernové sedlo a je skvělé na vyjížďky, hlavně taťka ho miluje.

Pokud bys měla změnit disciplínu, kterou z nich by sis vybrala?
Já jezdím drezuru, kterou miluju nade vše, a kdybych měla změnit, tak by mi nevadil parkur.

Závodíš?
Ne, ale připravuji se na ZZVJ (Zkoušky základního výcviku jezdce), což znamená, že pokud zkoušky udělám a budu mít potom licenci, tak budu moct závodit na normálních závodech. Teď můžu vyrazit na hobby závody, což by se mi líbilo :)

Skupinová výuka nebo soukromá?
Já beru soukromé hodiny, takže jsem na jízdárně jenom já, Ticinka a trenérka. Jinak jezdím na vyjížďky, což je naprosto úžasné, a teď jak je Ticinka moje, tak ji jezdím i úplně sama, bez trenérky, což má taky něco do sebe.


Helma nebo bez?
Bože, rozhodně s helmou! Jezdím jak s helmou, tak s bezpečnostní vestou a nikdy bych nejzedila bez toho, bych si říkala, že zrovna když to na sobě nemám, tak se mi něco stane. Znáte to, zákon schválnosti :D

Jaký je tvůj nejoblíbenjější kus výstroje na koně?
Ticinka má strašně roztomilou dečku s koníkem Nici, je světle modrá a vážně úžasná!

Jaká je tvoje nejoblíbenější část oblečení?
Zbožňuju podkolenky. Když jsou puntíčkaté, s koníčky, podkovami a tak. To je skvělý :)


Jaký je tvůj první kůň?
První kůň je Lukášek. Teď mám i Ticinku a každý je úplně jiný. :)

Co na svém koni nejvíc miluješ?
Na Lukáškovi je to rozhodně to, jak si rád povídá a rád se nechává hladit. A taky jak je na dotek jako medvídek :). Ticinka je zase nejlepší na ježdění a taky má úžasnou povahu, i když člověku nedůvěřuje hned. Proto je skvělé vidět, jak jsme se od našeho prvního setkání posunuly.

Jaké barvy vypadají dobře na tvém koni?
Na Lukáškovi, protože je hnědý, je to rozhodně zelená. Má tmavou dečku, která mu vážně sluší. A Ticinka je bílá a ladíme ji do světle modré.

Fotka koně, na kterém jezdíš...


Co bys dělala, kdybys byla nucena skončit s koňmi?
Je to můj jediný koníček a vášeň, tak já fakt nevím...

Popiš svého vysněného koně - plemeno, barvu, jméno...
Vysněný kůň? Luky a Ticka, samozřejmě! Ale vážně, je to tak! Vždycky se mi líbili hnědí koně a bílí, protože prostě Popelka. Milovala jsem ji jako malá, takže Jurášek byl něco, ještě když s ním cválala na sněhu, to jsem si vážně přála vypadat jako ona.

Kdybys mohla jezdit kdekoli na světě, kde by to bylo?
Určitě v Irsku. Ta příroda mi tam připadá naprosto kouzelná, tam se ale musí jezdit!


Nejlepší vzpomínka...
Ty jo, těch bude! Možná když nám přivezli Lukáška. Když jsem poprvé cválala. Když jsem přeskočila první překážku. A když jsem zjistila, že Ticinku budu mít pronajatou.

Nejhorší vzpomínka...
To jste možná čekaly, že to bude nějaký úraz. A kdo četl pár předchozích článků o koních, ví, že jsem si fakt ošklivě v březnu zlomila kontík. Tak určitě to, protože ten pád byl hodně nepříjemný.

Jaké to bylo, když jsi jela naposledy na koni?
Úžasné! Jako vždycky... Trénovala jsem s Ticinkou a cválala jsem bez třmenů. Baví mě, když takhle experimentuju a zkouším nové věci.
To je všechno! Tak jak se vám to četlo, baví vás články s koňmi? A co vy, máte koně rády, vlastníte nějakého, chodíte na výcvik nebo něco?
DTM

pátek 8. ledna 2016

Zimní příroda

Před pár dny jsem šla k Ticince a všimla jsem si, že u nich je mnohem víc sněhu než u nás! Tak jsem popadla svůj mobil s nejlepší foťákem na světě (no uvidíme, jak fotky budou vypadat, až je zvětším) a začala fotit. Všechno. Takže těch fotek bylo docela dost a já vybrala ty nejhezčí.









A takhle to vypadá u nás...

 

Taky tam zbožňujete zimní přírodu? Já bych se na to mohla koukat pořád. Jen kdyby mi nebyla taková kosa :D

DTM
Back to Top